Čas od času jezdím na ferraty do Itálie. Je to celkem bezkonkurenčně nejlepší země pro provozování tohoto sportu. Právě odtud pocházejí nejstarší ferratové stezky, které budovali vojáci už za první světové války. Nejsou to jen uměle udělané cesty pro sportovce, ale logicky budované cesty spojující strategicky důležité body. Kolébka ferrat je v Dolomitech, které se nacházejí severně od Lago di Garda. Hory u okolo jezera jsou výrazně níže položené a je zde tedy i mnohem tepleji. To byl také důvod proč jsme místo Dolomit zvolili ferraty u Lago di Garda. Původní plánem totiž bylo navštívit Brentu a Dolomity, nicméně podle předpovědi počasí tam mělo týden v kuse pršet a tak jsme udělali plán B v podobě Lago di Garda. Vládne zde přímořské klima, které dělá místo vhodným k návštěvě hlavně na jaře a na podzim. Během léta je zde opravdu teplo a během lezení se zapotíte jako málokdy.

Okolí Lago di Garda má lezcům hodně co nabídnout. A to nejen ferratovým lezcům, ale také klasickým horolezcům, neboť se okolo jezera Lago di garda nachází asi 10 000 lezeckých cest v nádherném terénu. Určitě doporučuji během nějaké kratochvíle vyzkoušet, pokud máte zkušenosti se skalním lezením. Z jednodušších oblastí bych doporučil Muro dell Asino, které se nachází v docházkové vzdálenosti přímo od Arca a shora je krásný výhled na jezero Garda.

V okolí Lago di Garda mají ferraty zcela odlišný charakter než ty, které jsou v Dolomitech. Hory jsou zde sice dost ostré, ale trochu jiným způsobem. Navíc je zde všudypřítomná zeleň (nebo jak říkají horolezci zelenina), díky čemuž vypadají hory snáze lezitelné. Ferrat je v okolí Gardy docela hodně, ale málo z nich je pro zkušenější lezce. Většina jich má hodnocení A nebo B. V podstatě pouze Rino Pisseta (D-E) a Monte Albano (D) jsou opravdu těžké. To však neznamená, že ostatní nemají co nabídnout. Vybral jsem to nejlepší z ferrat okolo Lago di Garda a doplnil podrobný popis.

Ubytování v Arcu

Jelikož alespoň většina z nás nejsou příliš zhýčkaní turisté, tak jsme se ubytovali v kempu, kde jsme měli vlastní stan. Ostatně podle osazenstva to vypadá, že to stejně outdoorově dělá mnoho dalších lidí z České republiky.

Vybrali jsme si v Arcu Camp Zoo. Jednak se mi na rozdíl od ostatních líbil jejich web, kde byly všechny informace, co jsem potřeboval (jako například ceny, nebo že se tam lze ubytovávat ve stanu) a také mě potěšil název ulice, kde se kemp nachází – Via Legionari Cecoslovacchi.

V kempu byl bazén (bohužel s mizernou otevírací dobou), wi-fi, hezké sprchy a moc pěkné a klidné prostředí. Okolo všech míst k táboření byly vysázené stromy, které tato místa oddělovaly.

Kemp nás jednoho vyšel něco pod 15€. Není to levné, ale to je celkem běžná cena v této oblasti.

Ferraty

Cime S.A.T. – VIA DELLA AMICIZIA

První den měl podle původní předpovědi propršet. Ranní předpověď už byla o dost pozitivnější, když říkala, že má pršet jen odpoledne. Nakonec nepršelo vůbec.

Ferratu Cime S.A.T. jsme si dali pouze na rozlezení. Já už jsem v oblasti Gardy jednou byl a zrovna Cime S.A.T. jsem už lezl. Ale bohužel jsme si tenkrát spletli cestu a místo výstupu po ferratě jsme vystupovali po sestupové cestě. Pozor na to, značení u kapličky svaté Barbory může být dost matoucí. Od kapličky (čelem ke skále) se jde cestou směrem doprava! Vzhledem k tomu, že jsme na ferratě potkali skupinku, která slézala výstupovou cestou, tak se jedná zřejmě o docela častý problém.

Nástup na ferratu je dlouhý (odhaduji tak 1,5h) a začíná až u kapličkou, na kterou je vidět ze skoro celého údolí Riva del Garda. Samotná ferrata je pak docela jednoduchá, ale ne pro lidi trpící strachem z výšek. Je opravdu solidně vzdušná a obsahuje tak 200m žebříků. Naštěstí je ferrata dobře zajištěná a mimo převýšení a pražícího slunce zde není nějaké zásadnější nebezpečí. Překonává převýšení více než kilometr a obzvláště sestup je velmi únavný. Nikde není možnost nabrat vodu a s 1,5l na osobu jsme byli dost dehydratovaní (v podstatě na 2,5h sestup nám nezbylo nic).

Více informací o Cime S.A.T. najdete zde.

Via Ferrata Rio Salagoni

Další den jsme se rozhodli jít na soutěsku Rio Salagoni pod hradem Drena. Už od silnice je soutěska kudy ferrata vede hezky vidět. Nástup zde v podstatě žádný není, pokud zaparkujete hned na spodním parkovišti u silnice.

Ferrata se leze kaňonem, kde protéká řeka a lezec se nachází cca 2-6m nad ní. Je to velmi příjemné, místy trochu silové polezení, ale opravdu nic hrozného. Součástí ferraty jsou také dva lanové mosty z nichž se minimálně jeden dá obejít.

Ferraty lezu už dost dlouho, ale žádnou podobnou této jsem nelezl, je to velmi příjemná změna. Není to o výšce nebo o výhledech, nýbrž o atmosféře dunící řeky a zajímavém skalním reliéfu.

Tato ferrata se dá bez problému slézt za půl dne. My jsme na zbytek dne zamířili lézt na skálu do Arca. Nevím, jak se přesně jmenovala, ale její dokumentace na místě byla skvělá. A to asi nebude jen případ této stěny. Pod skálou byla infotabule s informacemi o cestách, obtížnostech a podobně.

Více informací o této ferratě naleznete zde.

Monte Albano

Přijela nám druhá skupinka lidí a vzhledem k tomu, že už jsme měli slezené dvě snadnější ferraty, tak jsme chtěli lézt něco, co bude stát za to.

Monte Albano je ferrata u městečka Mori. Z fotek nevypadala nijak hrůzně, i když její dokumentace mluvila jinak. Má hodnocení D, což už značí velmi obtížnou ferratu. Ne zrovna ideální věc na začátek, ale co se dalo dělat. Hned když se přijede do Mori, tak je vidět, o kterou skálů půjde. Kupodivu vyvolává výrazně větší respekt, než tomu bylo na fotografii. Těsně před ná stojí hezký kostelík na úpatí hory.

V posledních několika letech byla ferrata renovovaná a otevřela se až v dubnu 2014. Kontroloval jsem původní i současný stav a nutno říci, že během rekonstrukce přibylo opravdu mnoho jištění. Nutno podotknout, že to bylo docela k užitku.

Ferrata je parádně vzdušná. Potom si budete umět vybavit ten pocit, když člověk stojí na okrají skály, pohne nohou a zrnka hned písku plachtí několik následujících vteřin prázdnem. Horolezecké přilba by měla být na ferratách samozřejmost. Zde je to bezpodmínečná nutnost.

Po výlezu cca prvních 150 metrů se ferrata mění v traverz, kde je i pěkné místo a dá se zde sednout. Krásné výhledy jsou samozřejmostí. Na konci je zase 100 m hodně lezeckých se všudypřítomnými kramlemi a vzdušnými úseky.

Více o ferratě najdete zde.

Rino Pisetta

Na Rino Pisettě jsem už byl minulý rok, když jsme byli na okolo Lago di Garda jezdit na kolech. Skupinka kamarádů, co tam minulý rok nebyla, ji jela vyzkoušet letos.

Jedná se v podstatě o 600 m kolmé stěny majestátně vypínající se nad městečkem Sarche. Jištění je zde dobré, nikoliv však přehrané. Často se leze na tření s botami proti skále, kdy se člověk drží ocelového lana, vdušné úseky nejsou žádnou výjimkou. Velká část cesty je dost vydatná, ale místy si lze dopřát odpočinek. Tuto ferratu jsem subjektivně hodnotil jako 4. nejtěžší, co jsem kdy lezl. Před ní byly už jen Tofana di Mezo, Cesare Piazzetta a hlavně Piz Selva.

Na vrcholu kopce je krásný výhled do okolí a dolu vede krásná sestupová cesta (ideální délka, sklon a studánka cestou). Dole se potom jde okolo vinic a vodního hradu.

Více o ferratě najdete zde.

Ferrata Giulio Segatta

Poslední ferrata, kterou jsme chtěli jít a má být extrémně těžká a krátká je Giulio Segatta.

Na rozdíl od ostatních ferrat, které v tomto článku popisuji se tato nachází výrazně výše, co se nadmořské výšky. Zatímco prakticky všechny ferraty v oblasti Garda se jdou od hladiny jezera nebo několik desítek metrů výš, Giulio Segatta se nachází někde okolo dvou kilometrů vysoko.

Směrem z Arca se jede směrem (na sever) k hradu Drena, kde byla výše popisovaná ferrata Rio Salagoni. Pokračuje se stále po hlavní cestě pořád vzhůru až k oblasti Viote del Bondone. V podstatě řidič jede pořád do kopce dokud nenajede na náhorní plošinu, kde už je Viote del Bondone popsána na značkách. Samotná cesta nahoru je luxusní, celá je asfaltová, široká a bez aut. Akorát si ji tam užívají motorkáři.

Nahoře na Viote del Bondone už na člověka dýchá úplně jiné prostředí, než na jaké je zvyklý z Gardy. Subtropický pás se změnil v mírný a objevují se zde jehličnaté lesy, louky a holými vršky hor. Celé prostředí zde připomíná Více Dolomity. V pozadí je pak krásně vidět hřeben Brenty.

Už po příjezdu jsme uviděli tři vrcholy z nichž 2 byli adepty na naší horu s ferratou. Po konzultaci s místní mapovou tabulí (vlastní mapu jsme neměli), jsme zjistili, že naším cílem je vrchol uprostřed. Vyrazili jsme tedy přes kraví pastviny směrem nahoru. Nástupová cesta trvala asi 2 hodiny, ale byla mnohem příjemnější a zajímavější než jakákoliv jiná, kterou jsme na Gardě potkali. Více připomínala horskou tůru než pouze městský kopec, jako tomu bylo u ostatních. V okolí nebyly žádné vesnice, ale pouze výhledy z úplně jiné perspektivy, než jakou jsme vídali do teď. Hezky je odtamtud vidět ostrý štít Rino Pisetty. Z výšky okolo 2000m vypadá pouze jako drobný kopeček. Z nástupní cesty postupně vymizely stromy a zůstaly jen krásné louky. Postupně jsme vylezli na všechny tři vrcholy, akorát s ferratou to bylo špatné. Byla zavřená. Nicméně na kopec se dalo bez problémů dojít i jinou cestou. Sice jsme nešli ferratu, ale samotná túra byla jednou z nejhezčích zážitků z Gardy.

Více o ferratě najdete zde.

Další alternativy, kam na výlet

Arco

Hezký hrad na vrcholu skály nad městem. Ve městě mají kousek od náměstí výbornou pizzu (Ristorante Cantina Marchetti /Ai Conti) – na levé straně kostela (dívám se čelem ke kostelu) jsou dveře s jídelním lístkem a je vidět do starého dvora. Asi nejlepší pizza jakou jsem kdy měl – primavera.

Arco je vyhlášeno skalním lezením, je zde oblastí, že to snad ani nejde spočítat. Každá má trochu jiný charakter a na těch dostupnějších bývá občas trochu moc lidí.

Arte sella

Artesella je galerie umění v přírodě vytvořena pouze z přírodních materiálů. Pracují zde významní umělci z celého světa a tato galerie už funguje asi 30 let. Čas od času se některé exponáty obnovují, neboť podléhají postupné zkáze. Dá se tu nenáročně projít v přírodě a obdivovat opravdu zajímavé exponáty. Je to opravdu pecka, akorát pozor na víkendy, kdy je zde hodně lidí. Mimochodem jen jeden okruh ze tří je placený. Počítejte s výletem alespoň na půl dne.

Verona

Docela velké město kousek od Gardy, je tam „balkón z Romea a Julie“ a stejně jako každé italské město obsahuje spoustu historických památek a dobré jídlo.

Benátky

Byť je toto město přeplněné lidmi snad už po celý rok, pokud jste jej neviděli, určitě to stojí za to. Je to velice dobrá alternativa, pokud je na horách špatné počasí.

Via ferrata Ernesto Che Guevara

Velmi dlouhá ferrata, která není moc těžká, překonává se na ni obrovské převýšení, a to jsme našim kolenům nemohli udělat.

Jan Václavík

Vystudoval jsem ČVUT FIT a pracuji v Trezoru, kde pracuji jako Software enginner. Kromě toho ve volném čase tvořím open-source platformu pro otevřené lezecké průvodce openclimbing.org na bázi OpenStreetMap a Wikimedia. Na Twitteru mě najdete jako @janvaclavik.