Nejlepší ferraty v italských Dolomitech

Už několikrát jsem cestoval v italských Dolomitech na ferratách a nic jsem o tom nenapsal. Na webu je mnoho zdrojů o ferratách značně chaotických a navíc obsahuje i pro mě málo zajímavé ferraty připomínající spíše jen turistiku. Z toho důvodu jsem se rozhodl sepsat článek o mnou prolezených ferratách, které stojí za navštívení. Tento článek obsahuje jak ferraty jednoduché, středně těžké, tak i extrémně obtížné. U každé z nich je popsáno několik řádek textu, fotografie, subjektivní názor, případně nějaké tipy. Dalším důvodem, proc jsem se rozhodl sepsat tento článek je také to, že s množstvím ferrat, které jsem lezl, už si na ně přestávám pamatovat. Potřebuji si tedy udělat ucelenou vzpomínku na zajímavé z nich. Jedná se hlavně o oblasti Sella Gruppe, Sextenské Dolomity, ale i Puez a Tofana. Mimo těchto oblastí jsem také navštívil ferraty v Lago di Garda, Julských Alpách a v Německu.

Oblast Puez

Sassongher

lehká ferrata

Sassongher je drsně horolezecky vypadající hora, která se vypíná nad krásným městečkem Corvara (v tomto městě je také kemp, kde se dá stanovat). Cesta na tuto horu je velmi jednoduchá a celý výlet se zvládne za dopoledne. Hora se obchází ze strany, kde cesta vůbec nepůsobí horolezecky, ale spíše turisticky. Není tedy potřeba žádná zkušenost s ferratami a teoreticky ani není třeba ferratový úvazek.

Dolomity 2011

Obrázek: Pohled od Sassongheru na sjezdovku a údolí kde se nachází Corvara

Řekl bych, že na této hoře je nejlepší poměr námaha/zážitek. Cesta z Corvary je rychlá, dobře značená a výhledy z vrcholu jsou nádherné. Rozhodně se vyplatí.

Sextenské Dolomity

Monte Piano

lehká ferrata

Velmi jednoduchá ferrata vhodná i pro úplné začátečníky. Jedná se o stolovou horu, na jejíž vrcholu je doslova živoucí muzeum první světové války. Hora je protkaná tunely, zákopy, ostnatými dráty a dalšími prvky silně připomínající smutnou historii tohoto tragického období. Vrchol hory je dokonce tak velký, že jsou na něm jak italské, tak i rakouské linie zákopů. Je to velmi působivé místo s krásným výhledem, které donutí člověka k zamyšlení.

Dolomity 2011
Pohled na ostnaté dráty z 1. světové války

Dolomity 2011

Lze snadno zaparkovat u Lago di Landro a odtamtud jít pěšky. Ferrata se nachází severně od Misuriny, kde je možné také kempovat.

Ferrata Dibona

LEHKÁ FERRATA

Jedna z jednodušších ferrat, na níž probíhalo natáčení filmu Cliffhanger.

V podstatě se jedná o „choďák“, kde ani moc ferraty nejsou. Zajímavá tato cesta ale rozhodně je. Prochází se totiž mnoha opuštěnými horskými vesničkami, které dříve (zřejmě okolo 1. světové války) byly obývány. Navíc vás stále pronásledují výhledy na krásné okolní Dolomity.

Opuštěná vesnice uprostřed hor
Opuštěná vesnice uprostřed hor

Více informací najdete zde.

Via ferrata Albino Michielli – Strobel

středně těžká ferrata

Ferrata ležící několik kilometrů severně od krásného olympijského městečka Cortina d“Ampezzo. Samotná hora, na které se ferrata nachází je velmi dobře vidět už od silnice. U silnice je také parkoviště, kde se dá v pohodě a zdarma zastavit.

Ferrata je do poloviny úplně bez problému, pak přichází terasovité místo, kde se mírně ztrácí cesta. Hledali jsme ji opravdu dlouho, protože celá terasa působí jako kompaktní cesta, která ale končí v křovinách a strmých skalách. Už jsme se ji rozhodli sestoupit a terpve potom jsme našli správnou cestu. Uprostřed terasy se totiž nenápadně odpojuje cesta vzhůru. Měla by být mnohem lépe označená.

Poté už je opět cesta bez problémů a s hezkými výhledy. Při sestupu se prochází kamenným polem, které je opravdu extrémně dlouhé a nudné. Rozhodně je to nejdelší kamenné pole, jaké jsem kdy šel.

Dolomity 2011

Dolomity 2011

Více informací najdete zde.

Innerkofler, Paternkofler (Tre Cime)

středně těžká ferrata

Společně s Marmoladou je Tre Cime di Lavarelo je pravděpodobně nejznámějším vrcholem celých Dolomit. Jedná se o tři ostré hory blízko u sebe. Sice na ně žádní z japonských turistů (jichž se tu nachází spousta) nelezou, ale v okolí je mnoho stezek, co stojí za vidění.

Tre Cime di Lavaredo od Innerkofleru
Tre Cime di Lavaredo od Innerkofleru

U chaty Dreizinnenhütte se nachází velmi zajímavé na sebe navazující ferraty Paternkofler a Innerkofler. Jedná se o vojenskou cestu, která vede z velké části uvnitř skálního hřebenu (čelovka je docela žádoucí) a jsou na ní krásné výhledy na Tre Cime především z oken vytesaných do skály. Ferrata společně s nástupem z parkoviště u Tre Cime je těžká hlavně svoji délkou, ale občas jsou zde také namáhavé nebo vzdušnější úseky cesty.

Více informací lze nalézt zde.

Dolomity 2011

Další možností kam jít z Dreizinnenhütte je Toblinger Knoten, což je velmi vzdušná žebříková ferrata. Více informací lze nalézt zde.

Oblast Tofana

Ferrata Giuseppe Olivieri a Punta Anna (Tofana di Mezo)

velmi těžká ferrata

Výzva. Jedna z nejvzdušnějších ferrat, co jsem kdy lezl. Rozhodně nedoporučuji pro lidi, kteří mají strach z výšek nebo jsou fyzicky slabší. Prochází po ostrém hřebínku hory a pokud je silnější vítr, pěkně to s člověkem hází. Ferrata je velmi dlouhá, nicméně po výstupu k Bus de Tofana se lze vrátit sestupovou cestou. To byl náš případ, protože jsme časově nestíhali dojít na vrchol. Samotná ferrata Giuseppe Olivieri je skoro na 5 hodin, takže pokud chcete stihnout výstup až na Tofanu, tak je potřeba vyrazit časně ráno.

Dolomity 2011

Dolomity 2011

Tofana di Mezzo
Obrázek: zdroj voltek.cz

Více informací najdete zde.

Skupina Sella

Brigata Tridentina al Pisciadú

středně těžká ferrata

Velmi pěkná ferrata, vhodná i pro začátečníky. Jsou zde krásné výhledy na okolní hory ale i na zatočenou klikatící se silnici. Brigata Tridentina je skvěle přístupná protože nástup na ni začíná nedaleko od parkoviště nacházející se u hlavní silnice. Díky snadné dostupnosti a tomu, že ferrata není příliš těžká, se do ni pouští mnoho často nezkušených lidí a tvoří se zde velké fronty. Proto je opět vhodné vyrazit na ferratu velmi brzy, a předejít zbytečnému čekání. U chaty Pisciadú lze ještě pokračovat na vrchol hory anebo jako většina lidí slézt dolu.

Výhled z cesty směrem z Corvary, když jsme šli na Brigatu Tridentinu
Výhled z cesty směrem z Corvary, když jsme šli na Brigatu Tridentinu

Dolomity 2011

Více informací najdete zde.

Boéseekofel (Piz da Lech)

středně těžká ferrata

Tato ferrata s divným názvem má delší nástup než většina ostatních. V našem případě byl náš postup zdržen ještě partou britů středního věku bez zkušeností s chozením po horách nebo ferratami. Zasekli se v exponovaném místě, neměli sílu na to dostat se nahoru a jejich průvodce byl v koncích. Nakonec jsme jim pomohli a nějakým způsobem to vylezli. Osobně nevím proč si na něco takového troufají. Člověk by si měl být vědom svých schopností. V Dolomitech je navíc mnoho cest vhodnějších pro nezkušené začátečníky.

Na této ferratě jsou obzvláště zajímavé dva na sebe navazující kolmé žebříky z nichž každý má tak 30 metrů. Navíc v době, kdy jsme tam byli mezi nimi byla jen jedna kramle, která se značně viklala. Kromě pár exponovanějších míst a těchto žebříků zde už není žádné větší překvapení a celkem brzy se člověk dostane na vrchol.

Skupinka zaseklých Britů na ferratě
Skupinka zaseklých Britů na ferratě
Vzdušné asi třicetimetrové žebříky
Vzdušné asi třicetimetrové žebříky

Cesare piazetta (Piz Boé)

extrémně těžká ferrata

Tato cesta je opravdu hodna Caesara. Už samotná cedule u cesty vyvolává respekt. A ještě větší respekt vyvolává pohled na strmou a kolmou skálu při nástupu na ferratu. Rozhodně patří mezi nejhrůzněji vypadající ferraty. Většinou je to i záměr – má to odradit lidi, kteří si nejsou 100% jistí, že ferratu vylezou. Svoji složitostí patří tato cesta k extrémně těžkým, ale to platí jen pro prvních cca 150 metrů. Pak už je to naprostá pohoda vedoucí na nejvyšší vrchol Selly Gruppe – Piz Boé.

Cesta není dlouhá, ale určitě vás budou bolet ruce. Chce to značnou sílu v rukách a opatrnost, kvůli lidem nacházející se níže. Na této ferratě se vyplatí být včas, protože jinak uvíznete v koloně lidí. Helma je zde povinná.

Úvodní nástup k Cesare Piazzetta – pro v rukách slabší jedince je dojišťování lanem dobrý nápad
Úvodní nástup k Cesare Piazzetta – pro v rukách slabší jedince je dojišťování lanem dobrý nápad
Dolomity 2011
Sestup z Piz Boé

Více informací najdete zde.

Le Meisules / Pössnecker klettersteig al. Mëisules (Piz Selva)

extrémně těžká ferrata

Asi nejtěžší ferrata, co jsem kdy potkal. Je nejstarší ferratou v Dolomitech. Zároveň jsem měl pocit, že od té doby nebyla opravována. Některé jištění je zde opravdu velmi pochybné, žebříky se viklají, cesta je vzdušná a exponovaná. Mimo to, že je cesta velmi těžká (obzvláště začátek) a relativně špatně zajištěná je také opravdu velmi dlouhá. Když tohle ale člověk zvládne, získá jeden z nejzajímavějších zážitků, jaký může z ferrat mít. Ferrata je nádherná, pokud máte dobré počasí. Jsou zde krásné otevřené úseky, komíny, i skalní útvary.

Moje osobní zkušenost je taková, že to je pravděpodobně nejtěžší ferrata, kterou jsem lezl. Možná je to způsobeno také tím, že to byla teprve moje 4. vylezená ferrata, ale každopádně z ní mám stále respekt. Zároveň ji ale řadím mezi to nejhezčí, co v Dolomitech je. Výše uvedená Cesare Piazzetta mi nepřišla tak složitá a dlouhá jako tato ferrat.

Zvláštní povrch hory – doporučuji na fotografii najít lezce, pro lepší představu
Zvláštní povrch hory – doporučuji na fotografii najít lezce, pro lepší představu
Výhledy na cestě na Piz Selvu
Výhledy na cestě na Piz Selvu

Více informací najdete zde.

Jan Václavík
Jan Václavík
Vystudoval jsem ČVUT FIT a pracuji pro HoppyGo jako mobilní vývojář. Kromě toho občas přednáším o programování, baví mě cestovat do neznámých krajin, lézt po horách a občas o tom píšu na tento blog. Na Twitteru mě najdete jako @janvaclavik.

2 komentáře

Odeslat komentář