Ferraty okolo italského Lago di Garda

Jako každý rok jsem se rozhodl naplánovat výlet do italských Alp. Původní plánem byla Brenta, která se ale nakonec ukázala jako špatný nápad. Vládne tam na italské poměry často špatné počasí (k poledni většinou padá mlha), při přechodu se musí spát v chatách v sedlech a celkově je to na týden asi moc dlouhé.

Rozhodli jsme se tedy jet zase do Dolomit. Už jsme tam sice 2x byli, ale ty hory jsou tak krásné a stále často mnou neslezené. Ale i tam jsme nakonec nejeli, zradilo nás počasí a předpověď z yr.no byla silně znepokojivá. Jinými slovy v podstatě celý týden mělo pršet.

Asi tři dny před odjezdem jsem začal řešit alternativní plán, kdy pojedem k Lago di Garda, konkrétně do lezecké mekky – do městečka Arco. Tam sice předpověď také nebyla stoprocentní, ale podnebí tam vládne výrazně více přímořské, než jinde.

V okolí Lago di Garda mají ferraty zcela odlišný charakter než ty, které jsou například v Dolomitech. Hory jsou zde sice dost ostré, ale trochu jiným způsobem. Navíc je zde všudypřítomná zeleň, díky čemuž vypadají hory snáze lezitelné. Ferrat je v okolí Gardy docela hodně, ale málo z nich je pro zkušenější lezce. Většina jich má hodnocení A nebo B. V podstatě pouze Rino Pisseta (D-E) a Monte Albano (D) jsou těžké.

Vybral jsem to nejlepší, co se nachází v okolí Gardy a pokusil se sestavit nějaký zajímavější plán.

Ubytování v Arcu

Jelikož alespoň většina z nás nejsou příliš zhýčkaní turisté, tak jsme se ubytovali v kempu, kde jsme měli vlastní stan. Ostatně podle osazenstva to vypadá, že to stejně outdoorově dělá mnoho dalších lidí z České republiky.

Vybrali jsme si v Arcu Camp Zoo. Jednak se mi na rozdíl od ostatních líbil jejich web, kde byly všechny informace, co jsem potřeboval (jako například ceny, nebo že se tam lze ubytovávat ve stanu) a také mě potěšil název ulice, kde se kemp nachází – Via Legionari Cecoslovacchi.

V kempu byl bazén (bohužel s mizernou otevírací dobou), wi-fi, hezké sprchy a moc pěkné a klidné prostředí. Okolo všech míst k táboření byly vysázené stromy, které tato místa oddělovaly.

Kemp nás jednoho vyšel něco pod 15€. Není to levné, ale to je celkem běžná cena v této oblasti.

Ferraty

Cime S.A.T. – VIA DELLA AMICIZIA

První den měl podle původní předpovědi propršet. Ranní předpověď už byla o dost pozitivnější, když říkala, že má pršet jen odpoledne. Nakonec nepršelo vůbec.

Ferratu Cime S.A.T. jsme si dali pouze na rozlezení. Já už jsem v oblasti Gardy jednou byl a zrovna Cime S.A.T. jsem už lezl. Ale bohužel jsme si tenkrát spletli cestu a místo výstupu po ferratě jsme vystupovali po sestupové cestě. Pozor na to, značení u kapličky svaté Barbory může být dost matoucí. Od kapličky (čelem ke skále) se jde cestou směrem doprava! Vzhledem k tomu, že jsme na ferratě potkali skupinku, která slézala výstupovou cestou, tak se jedná zřejmě o docela častý problém.

Lago di garda 2014

Nástup na ferratu je dlouhý (odhaduji tak 1,5h) a začíná až u kapličkou, na kterou je vidět ze skoro celého údolí Riva del Garda. Samotná ferrata je pak docela jednoduchá, ale ne pro lidi trpící strachem z výšek. Je opravdu solidně vzdušná a obsahuje tak 200m žebříků. Naštěstí je ferrata dobře zajištěná a mimo převýšení a pražícího slunce zde není nějaké zásadnější nebezpečí. Překonává převýšení více než kilometr a obzvláště sestup je velmi únavný. Nikde není možnost nabrat vodu a s 1,5l na osobu jsme byli dost dehydratovaní (v podstatě na 2,5h sestup nám nezbylo nic).

Lago di garda 2014

Více informací o Cime S.A.T. najdete zde.

Via Ferrata Rio Salagoni

Další den jsme se rozhodli jít na soutěsku Rio Salagoni pod hradem Drena. Už od silnice je soutěska kudy ferrata vede hezky vidět. Nástup zde v podstatě žádný není, pokud zaparkujete hned na spodním parkovišti u silnice.

Ferrata se leze kaňonem, kde protéká řeka a lezec se nachází cca 2-6m nad ní. Je to velmi příjemné, místy trochu silové polezení, ale opravdu nic hrozného. Součástí ferraty jsou také dva lanové mosty z nichž se minimálně jeden dá obejít.

Ferraty lezu už dost dlouho, ale žádnou podobnou této jsem nelezl, je to velmi příjemná změna. Není to o výšce nebo o výhledech, nýbrž o atmosféře dunící řeky a zajímavém skalním reliéfu.

Tato ferrata se dá bez problému slézt za půl dne. My jsme na zbytek dne zamířili lézt na skálu do Arca. Nevím, jak se přesně jmenovala, ale její dokumentace na místě byla skvělá. A to asi nebude jen případ této stěny. Pod skálou byla infotabule s informacemi o cestách, obtížnostech a podobně.

Lago di garda 2014

Více informací o této ferratě naleznete zde.

Monte Albano

Přijela nám druhá skupinka lidí a vzhledem k tomu, že už jsme měli slezené dvě snadnější ferraty, tak jsme chtěli lézt něco, co bude stát za to.

Monte Albano je ferrata u městečka Mori. Z fotek nevypadala nijak hrůzně, i když její dokumentace mluvila jinak. Má hodnocení D, což už značí velmi obtížnou ferratu. Ne zrovna ideální věc na začátek, ale co se dalo dělat. Hned když se přijede do Mori, tak je vidět, o kterou skálů půjde. Kupodivu vyvolává výrazně větší respekt, než tomu bylo na fotografii. Těsně před ná stojí hezký kostelík na úpatí hory.

V posledních několika letech byla ferrata renovovaná a otevřela se až v dubnu 2014. Kontroloval jsem původní i současný stav a nutno říci, že během rekonstrukce přibylo opravdu mnoho jištění. Nutno podotknout, že to bylo docela k užitku.

Ferrata je parádně vzdušná. Potom si budete umět vybavit ten pocit, když člověk stojí na okrají skály, pohne nohou a zrnka hned písku plachtí několik následujících vteřin prázdnem. Horolezecké přilba by měla být na ferratách samozřejmost. Zde je to bezpodmínečná nutnost.

Po výlezu cca prvních 150 metrů se ferrata mění v traverz, kde je i pěkné místo a dá se zde sednout. Krásné výhledy jsou samozřejmostí. Na konci je zase 100 m hodně lezeckých se všudypřítomnými kramlemi a vzdušnými úseky.

Více o ferratě najdete zde.

Rino Pisetta

Na Rino Pisettě jsem už byl minulý rok, když jsme byli na okolo Lago di Garda jezdit na kolech. Skupinka kamarádů, co tam minulý rok nebyla, ji jela vyzkoušet letos.

Jedná se v podstatě o 600 m kolmé stěny majestátně vypínající se nad městečkem Sarche. Jištění je zde dobré, nikoliv však přehrané. Často se leze na tření s botami proti skále, kdy se člověk drží ocelového lana, vdušné úseky nejsou žádnou výjimkou. Velká část cesty je dost vydatná, ale místy si lze dopřát odpočinek. Tuto ferratu jsem subjektivně hodnotil jako 4. nejtěžší, co jsem kdy lezl. Před ní byly už jen Tofana di Mezo, Cesare Piazzetta a hlavně Piz Selva.

Na vrcholu kopce je krásný výhled do okolí a dolu vede krásná sestupová cesta (ideální délka, sklon a studánka cestou). Dole se potom jde okolo vinic a vodního hradu.

Lago di Garda 2013

Více o ferratě najdete zde.

Ferrata Giulio Segatta

Poslední ferrata, kterou jsme chtěli jít a má být extrémně těžká a krátká je Giulio Segatta.

Na rozdíl od ostatních ferrat, které v tomto článku popisuji se tato nachází výrazně výše, co se nadmořské výšky. Zatímco prakticky všechny ferraty v oblasti Garda se jdou od hladiny jezera nebo několik desítek metrů výš, Giulio Segatta se nachází někde okolo dvou kilometrů vysoko.

Směrem z Arca se jede směrem (na sever) k hradu Drena, kde byla výše popisovaná ferrata Rio Salagoni. Pokračuje se stále po hlavní cestě pořád vzhůru až k oblasti Viote del Bondone. V podstatě řidič jede pořád do kopce dokud nenajede na náhorní plošinu, kde už je Viote del Bondone popsána na značkách. Samotná cesta nahoru je luxusní, celá je asfaltová, široká a bez aut. Akorát si ji tam užívají motorkáři.

Nahoře na Viote del Bondone už na člověka dýchá úplně jiné prostředí, než na jaké je zvyklý z Gardy. Subtropický pás se změnil v mírný a objevují se zde jehličnaté lesy, louky a holými vršky hor. Celé prostředí zde připomíná Více Dolomity. V pozadí je pak krásně vidět hřeben Brenty.

Už po příjezdu jsme uviděli tři vrcholy z nichž 2 byli adepty na naší horu s ferratou. Po konzultaci s místní mapovou tabulí (vlastní mapu jsme neměli), jsme zjistili, že naším cílem je vrchol uprostřed. Vyrazili jsme tedy přes kraví pastviny směrem nahoru. Nástupová cesta trvala asi 2 hodiny, ale byla mnohem příjemnější a zajímavější než jakákoliv jiná, kterou jsme na Gardě potkali. Více připomínala horskou tůru než pouze městský kopec, jako tomu bylo u ostatních. V okolí nebyly žádné vesnice, ale pouze výhledy z úplně jiné perspektivy, než jakou jsme vídali do teď. Hezky je odtamtud vidět ostrý štít Rino Pisetty. Z výšky okolo 2000m vypadá pouze jako drobný kopeček. Z nástupní cesty postupně vymizely stromy a zůstaly jen krásné louky. Postupně jsme vylezli na všechny tři vrcholy, akorát s ferratou to bylo špatné. Byla zavřená. Nicméně na kopec se dalo bez problémů dojít i jinou cestou. Sice jsme nešli ferratu, ale samotná túra byla jednou z nejhezčích zážitků z Gardy.

Lago di Garda 2014

Více o ferratě najdete zde.

Další alternativy, kam na výlet

Arco

Hezký hrad na vrcholu skály nad městem. Ve městě mají kousek od náměstí výbornou pizzu (Ristorante Cantina Marchetti) – na levé straně kostela (dívám se čelem ke kostelu) jsou dveře s jídelním lístkem a je vidět do starého dvora. Asi nejlepší pizza jakou jsem kdy měl – primavera.

Lago di garda 2014

Verona

Docela velké město kousek od Gardy, je tam „balkón z Romea a Jůlie“ a stejně jako každé italské město obsahuje spoustu historických památek a dobré jídlo.

Via ferrata Ernesto Che Guevara

Velmi dlouhá ferrata, která není moc těžká, překonává se na ni obrovské převýšení, a to jsme našim kolenům nemohli udělat.

Jan Václavík
Jan Václavík
Vystudoval jsem ČVUT FIT a pracuji v Userte.ch jako vývojář hybridních aplikací. Kromě toho přednáším na CodeCamp.cz, baví mě cestovat do neznámých krajin, lézt po horách a občas o tom píšu na tento blog. Na Twitteru mě najdete jako @janvaclavik.

2 komentáře

  1. Parádní, letos na Gardu jedu s rodinkou. Stále přemýšlím jak to udělat, abych si užil dovču jak má být, jsem takovej všestranej sportovec a baví mě každý sport, kde je alespoň trochu adrenalinu. Gardu bych viděl jako ráj pro MTB, Ferraty, kiteboarding atd..bohužel nemám žádnýho parťáka, který by dělal více sportů..Jeden jezdí MTB ale bojí se výšek atd..Druhý zase leze, ale nemá věčně čas a tak je to skoro s každým.. Prostě vyrazit na pár dní za sportem by bylo super.. Snad se brzo zadaří, ahoj a užívejte hory! Milan.

Odeslat komentář