Alpy 2010 – Plansee, Neuschwanstein, Zugspitze

Už je to pár dní co jsme přijeli z „dovolené“ v tyrolských Alpách, a aby se na to nezapomnělo tak jsem to trošku sepsal.

Naše navrhovaná trasa byla dojet do Oberau a odtamtud pěšky směr Plansee, pak na Neuschwanstein a nakonec to přes Reutte obejít směrem k Zugspitze, nejvyšší hoře Německa (2962m n. m.), který byl hlavní cíl naší cesty.

Hned na začátku aby toho nebylo málo, jsme měli problém s odvozem – vlak vycházel hodně draho, tušim asi 3000Kč pro jednoho, autobus tam pořádně nejel, teda jel, ale zjistili jsme to docela pozdě – nicméně byl taky drahej. A alternativa jet tam autem se ukázala jako nejvýhodnější. Akorát mi u auta lehce prokluzovala spojka, což neni před 1000km cestou příliš dobré znamení.

Fotky najdete na:

http://picasaweb.google.com/jvaclavik/

Příjezd

1. den

9.8.2010

Dobříš → Plzeň → Oberau

Ráno jsem byl v KIA servisu, poladění spojky za 550Kč. Pak jsem dobalil věci do Německa a jel pro Dana Rysa se kterým jsme zašli do činské restaurace – poslední pořádná večeře. Pak už jsme jeli pro Adama Černého, kterej nás překvapil kupou věcí co ještě musíme sbalit a pro Michala Klimta. Odjezd směr Plzeň, auto je slušně narvaný. V Plzni nabíráme bratránka Káju Hemalu a jdem do Tesca pro Bechery (na úplatky) a věci na jídlo, co jsem zapomněl doma v kuchyni.

Pak už jen odjezd směr Oberau.

Dálnice v Německu jsou super – člověk tam jede 140km/h a necítí se nebezpečně jako tomu bývá u nás. Čtyř pruhová dálnice a větší rozestupy mezi auty dělají své.

Další cesta byla vtipná. Někde za Mnichovem už koukáme na hory a najednou začalo něco syčet, myslel jsem že to je auto a že jsme asi v prdeli když jedeme po dálnici okolo 120km/h. Nakonec to byl někdo vzadu kdo šlápnul na hasičák, nejblíž byl Adam.

Celé Oberau jsme přejeli – nebylo tam parkoviště po ruce. Naštěstí Milan (navigace) nás doved na parkoviště ve Farchantu, kde jsme potkali dva němce co si s námi začali povídat a lehce nerozumněli proč máme všechno na zádech, chceme spát pod stanem a chodit po horách pěšky (asi neví že u nás studenti nevydělají 500 000 euro ročně). Cestou ze vsi jsme potkali ještě několik desítek užaslých domorodců a turistů. Všichni už ve 20h na pořádném schnitzelu. Když už je řeč o schnitzelu, ten den jsme ucítili úžasnou vůni domácího schnitzelu a to nás poznamenalo do konce výletu.

Přespali jsme nad Farchantem vedle cesty, kde jsme udělali těstoviny s kečupem a sýrem, těžko to brát jako náhradu německého řízku, ale jedlé to bylo na úrovni. První den byl ve znamení krize, batoh je opravdu nechutně těžký a popruhy mě řežou to ramenou, přišel jsem opět s myšlenkou, že si musím koupit nový batoh.

Pochod

2. den

10.8.2010

Oberau → Plansee

Dlouhý a nudný pochod. I první den je ve znamení krize. Cestou potkáváme krásně kýčovité prostředí, spekulujeme zda němci kvůli turistům dělají kulisy.

Německo 2010

Vylezli jsme obrovské stoupání a vzápětí jsme jej opět mírně zklesali. Na té mapě se souřadnicemi po 50 metrech to nevypadalo zdaleka tak zle.

Spíme několik kilometrů před Plansee, u řeky, která je hraniční mezi Německem a Rakouskem. Přebrodili jsme ji a vylezli na vedlejší skrmý kopec. Večer dáváme čočku. Co hodinku naložená čočka nedožene kvalitou dožene rozhodně kvantitou, a to bylo v tu chvíli docela zásadní.

Plansee

3. den

11.8.2010

Plansee

Vydáváme se k Plansee. Cestou zabijíme celou generaci hovad – na každého v tuto chvíli vychází cca 30ks. Jen jedno mě kouslo – a sakra se mu to nevyplatilo. U Plansee fotíme další profláklé fotky tohoto krásného jezera a dáváme se oběd. Cestou dál jdem směr na Neuschwanstein. Jdem po krásné vrstevnicové cestě, která zčistajasna je přehrazena plotem a po obejití jsme zjistili že končí a nikam nevede. V tuto chvíli se začíná projevovat nehezká vlastnost oblačného počasí – déšť.

SONY DSC
Plansee

Obcházíme to a definitivně se loučíme s vidinou toho, že ještě dnes se dostanem k zámku. Jdem na kopec někde k Reute. Cestou potkáme bagristu, který de facto „ničí cestu“. Několik dam kterých jsme se ptali na cestu o nás měly strach a nevypadalo že nám příliš věří že sejdem k Reute do kempu.

Německo 2010

Pokračovali jsme na kopec, i přes totální vyčerpání jsme vylezli nahoru, kde byla nějaká chata. A pak jsme lezli ještě výš abychom se mohli utábořit. Viděli jsme krásný červený západ slunce. K večeři byly halušky, moc se nepovedly, ale dostatek bryndzy a hlad udělaly své. Kája si udělal ještě čínskou polívku v misce s těstem z halušek – dost nechutné.

Neuschwanstein

4. den

12.8.2010

Neuschwanstein → Säuling → Pinswang

Ještě jsme včera večer naložili fazole, ale dnes už byly opravdu hnusné a vůbec se nedaly uvařit. Polosyrové fazole s kečupem? Je to kombinace dost k zblití.

Německo 2010
Neuschwanstein

Výlet začal hezky – jdem cestou kde jsou hezké výhledy, cestou potkáváme spoustu potůčků a mloků. Pak začnem lézt obrovský kopec na Säuling. Tam dáme oběd a jdem dál. Danovi začíná být blbě. Vezmem mu těžké věci a Adam s Michalem mu berou batoh. Když přicházíme k Neuschwansteinu, začíná nechutně chcát. Kouknem se na Marioninu lávku, kde je krásná vyhlídka na hrad. Uděláme dvě fotky a utíkáme pryč. Jdem okolo hradu kde se tísní asi 50 turistů před branou a asi 200 pod střechou. Fotíme navlhlou mapu a jdem do Hohenswangau. Dan si kupuje colu a jdem hledat místo na táboření směrem na Pinswang. K večeři je rýže, kuřecí maso na mexiko a kukuřice, zatím nejlepší večeře.

Nákup v Reutte

4. den

13.8.2010

Reutte

Jdem směrem Reutte – ještě v Pflachu potkáváme dědka s rádiem v batohu na kole, který se s námi dává do řeči. Na výzvy typu: „Sorry we dont speak german.“, nereaguje a vede s námi monolog dál. Dává si cigárko a já upadám do neovladatelného smíchu a radši odvracím pohled.

Nakonec se zmůžu na několik: „Ja, ja, natürlich!“ Děda nasedne a opět ujíždí na svém cyclo tripu.

V Reutte potkáváme EuroSpar, kde děláme velký nákup, konečně můžu přestat žít o patce chleba a kupuji spoustu jídla. Pokračujeme dál a opět potkáváme dědulu. Tentokrát s ním již vedu řeč hodnou pravého místního domorodce: „Ja, ja, es stimmt! Im schiffbau die Arbeitplatz ist nicht sicher aus früher.“ Opět mizí a protentokrát už asi na vždy.

Německo 2010

Jdem směr Bichlbach a spíme kdesi za ním u vodopádu, který je vidět od silnice.

Zkoušení feratových úvazků

5. den

14.8.2010

Ehrwald → Pod Zugspitze

Před námi se otevírá masiv Zugspitze. Chvíli si říkám, že to není tak strašně vysoko.

Německo 2010
Masiv Zugspitze

Zastavíme se za Ehrwaldem kde je vodopád a jištěné cesty kolem něj. Michala napadlo, že bysme měly vyzkoušet úvazy. Každý prolezem cestu, dáme oběd a pokračujeme po třech hodinách dál. Polezeníčko bylo super. Pak dojdem do kempu, kde se dozvíme že ubytování ve vlastním stanu za 5 osob je za 80 euro. Trošku jsme čekali že tam budem spát ale nevadí. Jdem k nějaké chatě na rozcestí a spíme kousek od křižovatky. Noc je krušná, pořád prší, je vítr a padají nám šišky na stan, myslel jsem, že ani výlet na Zugspitze nebude.

Německo 2010

Zugspitze

6. den

15.8.2010

Zugspitze

Nakonec se to zlepší a jdu s Danem v 9 směr Zugspitze. Lezeme po kamenném moři, pak po příkrých cestách, několikrát jsme sešli z cesty. Potkáváme českého turistu, který říká, že jde dolu, že má být hnusně. Danovi zrovna přijde SMS od mámy s tím, že mají přijít přívalové deště a bouřky, ať s tím zkusíme počítat. Došli jsme k Wieneru a začalo se smrákat. Hodinu jsme čekali na Michala s Adamem, kteří nám měli předat úvazy a poté se vypravujeme nahoru sami s důvodem, že asi bude hnusné počasí a bude lepší je potkat cestou, abychom jsme tam nemuseli být až do noci. Ušetřili jsme tak asi necelou hodinu, což se v konečném důsledku ukázalo jako výhodné. Při výlezu nahoru spadla mlha a viditelnost se v některých místech snížila cca na 50m, například u staré chaty před hřebenem. Za hřebenem už bylo zase „hezky“, ale docela foukalo. Udělali jsme nějaké fotky, převlékli se a šli nahoru. Asi po půl hodině jsme byli nahoře, kde jsme vylezli ke křížku a vyfotili se. Také jsme potkali partičku němců, co vyjeli lanovkou, celí se obnažili a šli se vyfotit u kříže. Dan se svým širokáčem se činil a tak nám němci nechali email a ať jim pošlem fotky.

Německo 2010
Výhled při výstupu na Zugspitze

Cestou dolu začínalo krápat, nestihli jsme dát nahoře vítězný doutník, tak jsme dali lehce pod vrcholem. Pak jsme už jen šli a šli po kamenech dolu. Začalo pršet, pak šíleně hřmít a trochu i bouřit. To už jsme naštěstí byli kousek od Wieneru, a tak jsme se šli schovat. Ve Wieneru byla krásná atmosféra. Starý nábytek, teplo, hra na kytaru a zpěv a dobré kafčo za 2,20 euro. Po půl hodině jsme chatu museli opustit a spěchat k táboru. Cestou dolu jsme opět šli občas mimo značení. Vytvořilo se cestou několik nových potoků a celá cesta pod horou byl jeden velký potok, tak, že i moje pohorky šplouchaly.

Když jsme došli do tábora, tak jsme udělali rýži, co se vařila asi hodinu a klepali jsme kosu, neměli jsme skoro žádné další oblečení. Nacpali jsme se sladkostmi, rýží a šli spát.

Konečně Schnitzel!

7. den

16.8.2010

Eibsee → Garmisch-Partenkirchen → Farchant

Šli jsme k Eibsee, kde jsme dali oběd a pak směr Garmisch-Partenkirchen a Farchant. Nakoupili jsme v Lidlu.

Večer jsme si zašli projít město Farchant a hledali jsme levný schnitzel. Nakonec jsme ho našli asi za 9 euro + asi 2 eura stálo pivo Hacker.

Bez Schnitzelu by to nešlo!

S Danem jsme spali v autě a byli jsme za to rádi – pršelo.

cesta domů

8. den

17.8.2010

Eibsee → Garmisch-Partenkirchen → Farchant

Odjezd ráno domů. Celou cestu pršelo, ale i přes to se jelo velmi v pohodě a zdálo se mi to rychlejší. Zabloudili jsme jen jednou – v Mnichově. Večer příjezd domů, sušení věcí a stanu a hlavně konečně pořádná vana a jídlo.

Celkové výdaje:

1800 Kč na osobu zahrnovalo jídlo, plynové bomby, becherovky, dopravu a Wienerschnitzel za 240 Kč a pivo za 60 Kč.

Dalších asi 350 Kč jsem utratil v Eurosparu.

Účastníci:
Jan Václavík, Karel Hemala, Michal Klimt, Dan Rys, Adam Černý

Jan Václavík
Jan Václavík
Vystudoval jsem ČVUT FIT a pracuji pro Kiwi.com jako React Native vývojář. Kromě toho občas přednáším o programování, baví mě cestovat do neznámých krajin, lézt po horách a občas o tom píšu na tento blog. Na Twitteru mě najdete jako @janvaclavik.

0 komentáře

Odeslat komentář